Duben 2016

Deníček moderního včelaře

25. dubna 2016 v 10:00
Včelařina je bohulibý koníček, který vede nejen k příjemně strávenému času, ale rovněž k sladké odměně ve formě medu.
Na druhou stranu tato kratochvíle může zejména začátečníkům přinést horké chvilky.
Mám rád med. Za to se nestydím. Mažu si ho na chleba, dávám si ho do čaje a nebo ho jen tak pro dobru náladu hnětu v dlani.
I proto jsem se jednoho dne rozhodnul, že do toho půjdu. Budu včelařem. Na zahradě mého domu mám místo akorát pro několik úlů.

1. den
Tak je to tu. Je ze mě včelař. Nakoupil jsem čtyři luxusní úly a tyto umístil na zahradu k plotu. Ještě by to chtělo včely.
Zajel jsem do sousedního města k jednomu renomovanému včelaři pro roj. Z internetu jsem se dozvěděl, že včely lze získat buď z roje, z včelstev nebo oddělkem. Včelstva jsou drahý jak prase a navíc vám k tomu dají úly a oddělek zní hrozně. Med z oddělku by mi nechutnal.

Do sousedního města jsem si zajel k renomovanému včelaři pro roj. Včelař se mě ptal, zda mám potvrzení od veterinární zprávy na převoz včel. Odvětil jsem mu, že to není potřeba, protože já jsem IT specialista.
Roj jsem dostal do krabice, kterou jsem uložil na zadní sedadlo a frčel jsem domů. Tady bych rád apeloval na všechno převažeče rojů, aby roj v přepravní krabici v autě ukotvili.

Jinak se stane to, co mě a tedy, že se na prvním zpomalovacím retardéru krabice převrhne. Dojezd domů s rozzuřeným rojem včel, který se vznášel nad zadní sedačkou, byl přinejmenším napínavý.
2. den

Roj včel je pořád v autě. Nemám je jak z auta dostat. Manželka musela jet do práce autobusem a babička, o kterou se staráme, protože už je stará a nedokáže se o sebe postarat musela jet na poštu na koloběžce.

3. den
Mám to ale fištróna. Zavolal jsem hasiče, aby mi včely z auta dostali. Když jsem tam volal a oznamoval, že mám v autě roj včel a že je chci vyndat, operátorka zněla pobaveně. Posléze, když se mě zeptala, jak se mi roj v autě ocitnul, tak jsem ji prozradil, že se mi na zadním sedadle převrhla krabice se včalama. Pak jsem na druhém konci drátu slyšel tlumený smích, ránu a bylo chvilku ticho. Znělo to, jako by spadla ze židle.

4. den
Včely už jsou v úlech. Cítím se jako pravý včelař. Když jsem byl zkontrolovat, jak se jim daří, dostal jsem deset žihadel. Bolí to jak prase. Musím si koupit ochranný oblek.

5. den
Než mi stihnul dorazit ochranný oblek, dostal jsem asi sto žihadel. Už to tak moc nebolí. Začínám si zvykat. Už to jenom brní.
Manželka se odmítá pohybovat po zahradě. Babička tvrdí, že se bojí.

6. den
Jsem stále bez ochranného obleku. Během těch pár dnů včelaření jsem zdvojnásobil svůj objem, jak jsem nateklý.
Po menším incidentu, kdy nám několik tisíc včel omylem vniklo do baráku, manželka hrozí rozvodem a babička dobrovolně odjela dožít do LDNky.

Večer se stavil úplně opuchlý soused s tím, že ho napadlo několik mých včel, když zrovna ryl záhonky. Když jsem mu řekl, že ty puchýře má od sluníčka a ať neotravuje, tak mě přetáhl klackem.

7. den
Konečně dorazil ochranný oblek. Ihned jsem se do něj nasoukal a šel do úlů zkontrolovat plástve. Ty kurvy včely se mi skrz oblek prokousaly a uvnitř obleku vytvořily eskadru zla. Dostal jsem přesně osmdesát dva žihadel.
Podle příruček bych měl být už mrtvý, ale stále žiju. Sice nemůžu hýbat pravou nohou a z uší mi teče krev, ale když chce člověk dobrý med, musí pro to něco obětovat.

8. den
Z ochranného oděvu jsou už jenom cáry. K úlům chodím v rytířském brnění, které jsem si půjčil od známého, který dělá průvodce na nedalekém hradu. Je jen otázkou času, kdy včely přijdou na to, jak se prokousat skrz kov. Jsou vynalézavé a spolupracují. Jako nacisti.
Opuchlý soused chodí po okolí s peticí, kde požaduje, abych se odstěhoval i se svýma včelama.
Manželka se vzdala bez boje a odstěhovala se za babičkou do LDNky, kde hodlá rovněž dožít.

9. den
Soused se odstěhoval. Poštu mi shazují z letadla, protože pošťáci se odmítají přiblížit k mému domu.
Začínám být závislý na včelím jedu. Pokud nedostanu denně alespoň dvěstě žihadel, jsem nervózní.
K večeru jsem si udělal radost a šel si pro trochu toho medu. Ty svině včely žádný med nedělají. Co to mám za včely? Nejsou to vosy?

10. den
Ze zahrady zmizely všechny živočichové. Kocoura jsem neviděl už pět dní. Zbytky cárů slepic jsem našel v úlech při zběžné kontrole medu. Nejsem si jistý, jestli to je v pořádku. Včely na zahradě cvičí bojové formace a dal bych ruku do ohně za to, že každý podvečer pořádají vojenské přehlídky.

11. den
Na zahradu se prostě nedá jít. Je to tam o život. Včely to tam obsadily. Jejich počet se neustále zvětšuje, čímž jsem přišel na myšlenku, že mobilizují. Je více než zřejmé, že se k nim připojily všechny včely z okolí.
Kolem domu a pozemku mám obehnanou policejní pásku. Barák mi rovněž vyškrtli z územního plánu a katastru nemovitostí. Oficiálně neexistuje.

12. den
Bydlím v autě. Včely už obsadily i barák. S autem parkuju u supermarketu a nemám se tu zle. Záchod a kohoutkovou vodu zdarma mám na veřejných záchodech. Zrovna ujídám lžičkou koupený med ze supermarketu a přemýšlím, že bych začal chovat sršně. To by mohlo vyjít. Zkušenosti s bodavým hmyzem už mám.

Deníček moderního nebožáka, který šel s manželkou nakupovat

18. dubna 2016 v 9:33
Nakupování. Jedni ho milují, jiní nesnáší. Ti jedni jsou ženy a ti jiní jsou muži.
Je jen málo věcí, které jsou tak trýznivé, jako je jít na nákupy se svou partnerkou. Nahlédneme proto nyní do deníčku jednoho takového nešťastníka, který se nechal zlákat ke společnému partnerskému nákupu.

9:00 - Dneska jdu s Vladěnou nakupovat do obchoďáku. Podle ní potřebuju nové kalhoty, neboť ty, co mám už deset let, jsou prý demodé, seprané, děravé a ona se za mě stydí. Při té příležitosti se prý v obchoďáku rovněž podívá na něco na sebe. Tak jo. To zní poměrně neškodně.

10:00 - Blížíme se k obchodnímu centru. Vladěna začíná mít pěnu u pusy a celá se chvěje.

10:10 - Jakmile jsme vjeli do podzemních garáží, Vladěna ještě za jízdy proskočila zavřeným okénkem auta a s mojí peněženkou se rozběhla k eskalátoru, který vede nahoru k obchodům. Okamžitě jsem zaparkoval na nejbližším parkovacím místě a jal se jí pronásledovat. Pokud ji nedostihnu, tak půjdeme žebrotou.

10:15 - Vladěnu se mi podařilo zachytit až v prvním obchodu s kabelkami, kde jak smyslů zbavená, ověšena asi třiceti kabelkami pobíhala po obchodě a hulákala, že neví, která kabelka ji jde k očím.

10:20 - Zatímco Vladěna stála v rohu a rvala si na rameno už asi padesátou kabelku, sháněl jsem se u prodavačky po uspávací pušce. Vladěna se vymkla kontrole a byla nebezpečná sobě i okolí.

10:25 - Už je to tady. Vladěna právě prodělal otravu kabelkami. Klečí uprostřed obchodu s kabelkou naraženou na hlavě, klepe se a fňuká. Nejvyšší čas to tu opustit a zajít do jiného obchodu koupit mi ty kalhoty, pro které jsme sem přijeli.

10:35 - Jakmile jsme přešli z obchodu s kabelkami do obchodu s oblečením, Vladěna se uklidnila. Už to byla zase ta správná holka, jakou si ji pamatuju. Vzal jsem první rifle, které mi přišli pod ruku a šel si je vyzkoušet do kabinky.

10:40 - Vladěna za mnou vtrhla do kabinky, servala ze mě kalhoty, které jsem si zrovna zkoušel, že prý v nich vypadám jako debil a vnutila mi jiné, které jsou podle ní lepší.

10:50 - Po deseti minutách urputné snahy jsem se konečně do těch riflí narval. Nemůžu v nich nic. Při sebemenším pohybu se mi varlata zarazí víc a víc do břišní dutiny. Pokud bych se v těch džínách rozhodl například udělat krok, tak má varlata už nikdy nikdo neuvidí. Kdybych se chtěl nedej bože posadit, tak můžu volat rovnou sanitku. Co to je za kalhoty? Jak tohle někdo může nosit? Tohle zlo by si koupil jenom zoufalec.

10:53 - Právě jsem zaplatil za kalhoty, které si musím oblíkat deset minut a které drtí varlata. Podle Vladěny mi prý sluší a jak mi něco sluší, tak se nedá nic dělat a musím to koupit. Sice je nebudu nikdy nosit, ale zase si je doma můžu zarámovat a pověsit třeba nad postel.

11:00 - Vladěna se prý chce ještě po krámech podívat na něco pro sebe. Na přímý dotaz co shání, řekla, že neví, že se musí nejdřív podívat. To je jak u blbejch tohle.

11:30 - Už půl hodiny jsme v jednom obchodě a Vladěna si nic nekoupila. Jenom si všechno prohlíží a dělá "hmm". Už mě to tady nebaví.

11:45 - Konečně si Vladěna vybrala kalhoty a jde si je vyzkoušet do kabinky. Cítím, že se blíží konec.

11:47 - Vladěna si navlékla kalhoty a posléze si mě nechala zavolat ke kabince, kde se mě zeptala, jestli se mi kalhoty líbí. Nerozumím tomu, tak jsem řekl, že jsou hezké. Vladěna mi připomněla, že lžu a že nejsou hezké.
Zeptal jsem se tedy, proč si je zkoušela, když jsou hnusné. Chtěla jim prý dát šanci.

11:55 - Už si zkouší další kalhoty. Zeptala se mě, zda mi nepřijde, že v nich má velký zadek. Prozradil jsem ji, že velikost jejího zadku se neodvíjí od kalhot, ale od samé podstaty jejího velkého zadku. Vladěna začala brečet a poslala mě za trest klečet před regál se spodním prádlem. Je to jasná zkušenost. Příště musím držet hubu, jinak se odsud nedostanu.

12:10 - Jsme v jiném obchodě. V tom předešlém si nic nevybrala. Tento obchod vypadá skoro stejně, jako ten minulý. Nabrala si spoustu oblečení do kabinky a teď se v tom nakrucuje před zrcadlem.

12:12 - Vladěna se mě zeptala, jestli ji ta blůzička sluší. Nevím, co mám říct. Jsem zmatený. Abych zachoval neutralitu a nezpůsobil opět nějaký konflikt, tak jsem se jenom usmál a řekl, že ji miluju. Vladěna mi oznámila, že jsem na hovno a poslala mě pro ten svetřík, co se jí líbil, ať ji ho přinesu.
Jak já to tu nesnáším. To tady není nějaký mužský koutek pro zdecimované partnery šílených ženských, které se přestávají ovládat? Něco na způsob dětského koutku, akorát že v mužském koutku nejsou hračky ale pár štokrlat, nějaký chlast a provaz, na kterém bych se mohl oběsit.

12:14 - Sháněl jsem pro Vladěnu ten její debilní svetřík, když tu jsem narazil na Oldu. Olda je v obchoďáku se svou partnerkou již čtyři hodiny a prý to vypadá, že tu budou do noci. Olda trpěl víc než já. Jeho partnerka shání boty, ale za čtyři hodiny se ještě do obuvnictví nedostali. Zato si koupila osm litrů parfémů a čtyři kila spodního prádla. Olda byl na dně. Nicméně mi prozradil trik, jak to tu přežít. Stačí prý zavřít oči a představovat si, že je člověk na lepším místě. Třeba v Iráku.
S Oldou se hezky povídalo, ale bylo to krátké. Jeho partnerka se s jeho platební kartou náhle vytratila z obchodu, takže musel urychleně odejít a nechat ji vyhlásit rozhlasem.

13:00 - Už jsme tu tři hodiny a Vladěna si koupila jedny ponožky. Je to progres, to jo, ale konec je stále v nedohlednu.

13:20 - V obchodu s botama jsem měl menší mrtvičku, ale Vladěně to nákupy nezkazilo. Už jsem fakt na dně. Kde ta ženská bere pořád tolik energie?

14:00 - Tak a dost. Mám toho plný zuby. Alžběta se zrovna chystala do klenotnictví, že by se ji líbil nějaký suprový náhrdelník. Normálně jsem si ji hodil přes rameno a odcházíme. Ty její koupené ponožky jsem strčil do kapsy, svoje ultratěsné předražené džíny jsem nenápadně zakopnul pod stánek s uzeninou a jedeme domů.

14:05 - V podzemních garážích jsem narazil na sanitku. Zrovna převáželi Oldu. Olda to dneska nezvládnul. Nakupování ho zlomilo. Chudák chlap. Zatímco ležel v bezvědomí v sanitce, jeho partnerka mu ještě prošacovala kapsy kvůli penězům a s ukořistěným lupem s vřískotem běžela znovu nahoru do obchodů. Pak se dveře sanitky zavřely a spolu s Oldou odjela. Tam kam jedou, bude Oldovi už lépe. Tam ho už nic trápit nebude.

14:10 - Jedeme domů. Musel jsem Vladěnu zamknout v kufru, jinak by z auta vyskočila a běžela znovu nakupovat. Jak bych to jen shrnul? Byli jsme tam přes čtyři hodiny. Máme jedny ponožky a džíny, které jsem tam záměrně nechal, protože ona by mě nutila je nosit. Příští týden máme jet nakupovat oblečení do Prahy a já váhám, jestli jet nebo ne. Ještě uvidím.

Deníček moderních celebrit

11. dubna 2016 v 9:20
Podle statistik připadá na každého jednoho člověka sedm celebrit. Je jich spousta. Vzhledem k tomu, že jich je tolik, nelze jen tak vybrat jednu z nich.
Z toho důvodu se můžete podívat na výňatky z deníčků hned několika stěžejních celebrit.

Helena Vondráčková
9:00 - Tak konečně vstávám. Není čas na spánek. Dneska toho mám hodně. Musím se podívat, koho dneska žaluju.
11:00 - Žaluju Srstku? Proč žaluju Srstku? Vždyť ho vůbec neznám. To se zase manžílek zrubal a spolu s Kubišovou podal mým jménem žalobu na celé Chcete mě. Ale jako dobrý. Zlatej Srstka. Minulý týden jsem se soudila s německým ovčákem, který slyší na jméno Rocky, je kastrovaný a má rád děti.
13:00 - Pravidelná každodenní dávka plastických operací mající za úkol ošálit stáří na další den. Pár botoxů do ksichtíku, vyhladit vrásky a vypadám na dvacet. Jsem národní poklad.
16:00 - Stavili se u mě zástupci médií, aby mě požádali, jestli to už nechci zabalit, že jsem stará. Lezou ke mně obden.
20:00 - Slučák se základkou. Na to jsem se hodně těšila. Ty lidičky jsem neviděla od konce druhé světové války. Škoda, že už skoro všichni umřeli stářím.

Sámer Issa
8:00 - Vzbudil jsem se do krásného rána. Ihned se jdu podívat, kde všude o mě píšou. Jsem krásný.
9:00 - Nikde o mě nepíšou. Jsem ale pořád krásný.
10:00 - Volal jsem mamce, abych se zeptal, proč o mě nikde nepíšou. Prý nikoho nezajímám. Jak to? Vždyť jsem krásný a kdysi jsem i zpíval.
13:00 - Stále nikoho nezajímám.
18:00 - Nezájem o mou osobu trvá.
22:00 - Jdu spát. Kašlu na to. Zítra je taky den. Zítra budu všechny určitě zajímat.

Josef Rychtář
9:00 - Už půl hodiny tady freneticky brečím u hrobu Džambulky, než jsem si uvědomil, že mě u toho nikdo nefotí ani nenatáčí. Proč se tady namáhám?
11:00 - Pro dobrou náladu jsem rozbil hubu exmanželce.
12:00 - Pro dobrou náladu jsem rozbil hubu Macurovi.
13:00 - Pro dobrou náladu jsem rozbil hubu novináři, co o mě psal špatné věci.
14:00 - Pro dobrou náladu mě zavřeli do vězení. Do hodiny mě zase pustí. Jako vždycky.
23:00 - No, tak jdu spát. Musím se na zítřek pořádně vyspat. Mám toho dost. Musím si pobrečet nad hrobem Ivetky (nesmím zapomenout svolat k tomu novináře) a potom odpolko zase dát někomu do držky. Macura a moje exmanželka to jistí.

Aleš Brichta
9:00 - Jsem vlastenec.
11:00 - Stále jsem vlastenec. Odpoledne řečním na demonstraci proti islámu. Islám je zlo. Islám může za to, že nemám oko. Jsem vlastenec.
15:00 - Krásnou řeč jsem měl. Krásnou. Lidi tleskali. Vypadá to, že my ten islám opravdu porazíme.
Cestou domů jsem narazil na jednoho přičmoudlýho islámskýho imigranta, tak jsem ho zbil. Jsem vlastenec.
17:00 - Napsal jsem na facebook, že islám je zlo. Mám už dva tisíce lajků. Jsem vlastenec.

Ray Koranteng
15:30 - To si takhle jdu po městě, hledím si svého, spěchám do práce, když tu se v podstatě odnikud vynoří Aleš Brichta, začne na mě hulákat, že jsem zasranej imigrant a pak mi rozbije hubu. No kde to jsme?

Deníče moderní modelky

4. dubna 2016 v 10:20
Pověst hloupých a podvyživených věšáků na šaty samotné modelky předchází, ale otázka je jasná. Je tato pověst oprávněná?
Pojďme se podívat na deníček takové jedné obyčejné modelky.

Pondělí
Tak zase mi začíná nový pracovní týden. Mám toho děsně moc. Je tam zkouška oblečení, vážení, měření, liposukce a hlavně casting na páteční módní přehlídku.

Ke snídani jsem si olízla předloktí a šla to hned vyzvracet. Žádné deko navíc si nemůžu dovolit. Člověk musí být na sebe přísný. Když chcete v životě něčeho dosáhnout, musíte si za tím jít a dřít, dřít, dřít.

Casting je už ve středu, tak musím celé dopoledne pilovat chůzi. To jsem poslední dobou docela flákala.
Hodinu jsem chodila v obýváků od jedné stěny ke druhé, načež jsem usoudila, že není potřeba, abych se přetrhla, takže jsem si dala pauzu. Šla jsem se projít do parku.

Bohužel mě před barákem odfouknul mírný jarní vánek, takže jsem se musela vrátit domů. Musím si přidávat do bot závaží, jinak se nikam nedostanu.

Tak a co teď? Vánek nepolevuje, ven se nedostanu. Já ale zahálet rozhodně nebudu. Poškádlím mozkové závity. Vyluštím si sudoku. To je teď docela moderní.
Tak úplně jsem nepochopila, o co v sudoku jde, tak jsem do těch chlívečků nakreslila srdíčka.
Úterý
Musím uznat, že po včerejšku jsem docela unavená. Přeci jenom jsem dřela hodinu chůzi. Dneska si musím dát trošku pohov.

Jinak mi konečně přišlo mé pořadové číslo pro tento týden. Mé pořadové číslo je devět. To znamená, že jsem devátá na řadě pro fotbalisty a hokejisty, kterým moje agentura posílá nás modelky na použití. Vypadá to slibně. Doufám, že dostanu toho nejlepšího a nejbohatšího. Tyhle sporty sice moc nesleduju, ale tajně věřím, že by mohl vyjít ten Zátopek. Onehdá jsem o něm viděla dokument. Bylo to černobílé, takže už bude asi docela starý, ale prý toho hodně vyhrál, takže bude bohatý.

Jinak jsem byla na liposukci a byla jsem odtamtud vykázána. Prý mi nemají co odsávat. Dokonce mi doporučili, hospitalizaci v nemocnici, neboť jsem prý podvyživená. Nějaká vypasená mařena, která v životě nic nedosáhla, mi bude jako diktovat, co je zdravý a co ne? Oni tihle sádelnatí lidé nad padesát kilo vůbec neví, co je trendy a co ne. Je mi jich líto.

Fakt mě namíchli. Jsem úplně rozzuřená. Asi si půjdu dát na kliniku trochu přifouknout kozy. To mě vždycky rozveselí. Taky nějaký kabelky od Lůje Vitona si půjdu koupit. Já si nenechám kazit den.

Odpoledne jsem si koupila křečka. Šla jsem kolem zverimexu a ten malý rozkošník na mě koukal těma svýma kukadlama, že jsem nemohla jinak.

Koupila jsem mu ještě piliny. Doma si ho dám do akvárka a budu mu šít nějaké hezké posh hadříky.

Středa
Dneska je velký den. Dneska je casting. Abych se uklidnila, rychle jsem zaběhla k akvárku za křečkem, aby mě nabil pozitivní energií.

Dneska křeček asi vstával špatnou nohou. Vůbec mě nenabíjel. Jen se tam tak vznášel na hladině mezi rybičkama. Ani se nehnul. Přidala jsem mu do akvária nějaké piliny, abych ho rozveselila. Piliny se nechtěly potopit, tak jsem je musela ke dnu přilepit izolepou. Byla to hrozná dřina.

Po obědě, který jsem dnes vynechala, se šlo na věc. Velký casting začal. Bylo nás tam asi sedmdesát holek a berou jich dvacet. To je padesát na padesát, takže to bude napínavé.

Samozřejmě, že tu byla i Iva. Iva je kráva. Iva je průhledná. Ivu vždycky přijmou. Proslýchá se, že Iva už dva roky nic nejedla. Respekt Ivo. Jinak ale to nic nemění na tom, že ji nesnáším.

Koupelna i záchody byly obsazené, tak jsem se musela vyzvracet do pytlíku. Já věděla, že mám přijít dřív. Přeci jenom sedmdesát zvracících modelek, to mi mělo být jasné, že se k umyvadlům ani záchodu nedostanu.

No a pak to přišlo. Okamžik, na který jsem se tak dlouho připravovala. Dva homosexuálové si mě prohlídli, nechali mě ve spodním prádle projít a pak se mě zeptali, jak se jmenuju. To mě trochu zaskočilo, protože tohle jsem netrénovala. Chůzi jsem měla vypilovanou jak jen to šlo, ale na to, jak se jmenuju, na to jsem moc netrénovala. Chvilku jsem zaváhala, usmívala se na ně a nakonec řekla, že bych si přála světový mír. Homosexuálové mi zatleskali a pogratulovali. Zvládla jsem to. Dostala jsem se na přehlídku.

Čtvrtek
Dnešek byl slavnostní a odpočinkový. Za odměnu, že jsem zvládla velký casting, jsem si dopřála jeden dílek čokolády a lžičku Sava. Pak jsem dvě hodiny zvracela.

V dobrém rozmaru jsem šla nejdříve reklamovat křečka, protože už nebyl tak rozpustilý, jako když jsem si ho kupovala. Ve zverimexu mi řekli, že je mrtvý. Prý se utopil. Tak to jsem tam udělal scénu, jakou ještě neviděli. Prodali mi utopeného křečka.

Když jsem se trochu uklidnila, skočila jsem si koupit Blesk. No ani jeden článek o mě. A to jsem minulý týden chodila celou noc zaklesnutá do jednoho bohatého a známého zpěváka, který je ženatý. Normálně nás nikdo nevyfotil a to jsem ho tahala po všech možných místech.

Volala jsem do Blesku, jak je možné, že o mě tento týden nepsali a oni mi řekli, že tento týden byl plný jiných událostí. No, tak to mě opravdu rozezlilo. Nejdříve mi ve zverimexu prodali utopeného křečka a pak se dozvím, že se tento týden událo spousta zajímavějších věcí, než jsem já. To jsem tedy smutná. Je čas se nechat zbouchnout Pepou Koktou. To pak budu na titulce. To pak budu hvězda. Akorát už jsem dva roky nemenstruovala, ale to se srovná.

Pátek
Plány na mateřství s Pepou Koktou musejí jít zatím stranou, neboť dneska je můj den. Přehlídka, kde všem vytřu zrak
Byla jsem lehce nervózní, ale ne zase moc. Přeci jenom jsem profík. Těch přehlídek mám za sebou už několik. Sice je to náročné, ale s trochou cviku se to dá zvládnout. Necháte se obléknout, pak jdete na mole pořád rovně, před okrajem se zastavíte (to je důležité, pokud půjdete dál, tak spadnete z mola. I to se stává), pak se otočíte a jdete zpátky. Jako k zapamatování je toho hodně. Je to velký stres.

Přehlídka byla vydařená. Na molo jsem se dostala dvanáctkrát. Zaskakovala jsem totiž ještě za kolegyni, která pět minut před začátkem přehlídky zemřela hlady. Všem jsem to vytmavila.

Jako, podle mě jsem jednou z nejdůležitějších žen v republice. Mám talent od Boha. Asi založím nějakou charitu. To mě bude naplňovat. Ještě klofnout toho hokejistu Zátopka a budu nejšťastnější žena na světě.