Březen 2016

Deníček moderního dlaždiče

29. března 2016 v 9:07
Nad tradičním a slušným povoláním, jakým dlaždič bezesporu je, se již drahně let vznáší ničím neopodstatněná aura sprostého burana.
Muži a ženy z cechu dlaždičů jsou přitom čisté duše se srdíčkem na dlaní a za pomluvy, které kolem jejich profese koluje, nemohou. Pojďme se nyní podívat na zápisky z deníčku jednoho takového obyčejného dlaždiče.
Následující text není vhodný pro děti, kojící matky, křesťany, puritány a diabetiky.

6:30 - Rachota zase začíná. Zatímco většina netáhel a kancelářských zmrdů ještě spí, já se svým kladívkem stojím vedle kupy dlaždiček a čumím otráveně jako píča na zvadlýho lofase na ten nekonečnej rozbouranej chodník, který máme prý dneska zvládnout. No, práce až po kokot, tak s chutí do toho.

7:00 - Dneska pracuju s Ferem, tím morgošem smradlavým. On to je ale dobrej chlap. Cikán, ale rovnej. Vždycky dovalí nějakýho toho lachouta, takže se během šichty zrubeme. Ke konci šichty bývám často už jako vidle a to pak všechno líp utíká.

7:05 - Ten pojeb vedoucí zase přivezl nějakýho toho svýho zajebanýho brigádníka, že prej, abysme to měli rychleji. To je hrozná mykóza ten vedoucí. Brigádník opět bude tradičně stát, bude na hovno, kurvit nám práci a pak si bude stěžovat, že ho šikanujeme. Zase z toho budeme mít s Ferem nějaký voplejtačky, to už je jasný předem. Ale holt je brigádník levnej jako řecký týden v Lidlu, tak holt tady bude smrdět s náma.

7:15 - Jako bych to neříkal. Ta kedra bigádník položil celou jednu řadu dlaždiček jako čůráka po výronu, takže to za něj musím předělávat. Ferovi to radši vůbec říkat nebudu, protože by se nasral a bylo by zle.

7:20 - S Ferem jsme loupli každej prvního ranního lachouta a dáváme si přestávku. Brigádník nedostane ani hovno. Ten si to nezaslouží.
Za chvilku to přijde. Lidi budou chodit do práce, budou nás překračovat, soudit a častovat nás nevybíravým pohledem. Já mám ale tuhle dobu rád. Po ránu je v tomhle období už celkem teplo, takže můžeme s Ferem obdivně pískat na kolemjdoucí kundičky v sexy hadříkách. Ony to mají rády, když na ně pískáme. Jak jinak by se dozvěděli, že jsou ideální k vomrdání?

7:40 - Dneska to bylo s kundičkama slabší. Jenom asi dvě, kterým bych dal přes čáru, jinak samý katastrofy. Fero, ten má tu laťku o dost nižší. Přeci jenom jeho stará má milana a kńoura a prej i obrnu, takže tomu stačí, že to má píču a minimálně jednu kozu, která nevisí.

7:45 - Ten šulin brigádník prohlašoval něco v tom smyslu, že jsme prasáci a že to, co děláme, je sexuální harašení. Fero ho srovnal ranou klackem přes češku a ten kuřbuřt sklapl a šel dělat další lajnu kostek, který zase zkurví a budu to za něho předělávat.

9:00 - Brigádník už mě fakt sere. Neustále se na něco ptá a tvrdí, že si přivydělává při studiu. Si jako myslí, že je lepší než já? Když se nedíval, pochcal jsem mu kladívko. Jak ho ale pozoruju, přijde mi, že to nebyl adekvátní trest, protože vypadá, že má podobný věci rád.

10:00 - Fero už má třetího lahváče a už s ním začíná být prdel. Vlítnul na nás jeden geront, že prej jestli nemůžeme být trochu víc potichu, jelikož jeho manželka, ta stará vražda, nahoře nad námi v okně stoná. Fero toho vocase schlíplýho nazval po právu seschlým lalokem a hodil po něm dlažebním kostku. Smál jsem se nahlas jako panic se slevovým kupónem do bordelu a přizdisráč brigádník dělal, že nic nevidí, ani neslyší, aby asi neměl problémy. Je to kus připosrance.

11:30 - Čas oběda. Fero si dal točeňák z domu, brigádník nic a já brigádníkovu bagetu, kterou jsem mu vzal. Tý homokládě se totiž nelíbilo, že jsem pokřikoval na okolo jdoucí buchtu, že jestli se nechce po práci stavit, že bych ji propleskl vorvaněm. Ty vole, tak buď je ten kluk divnej a nebo to je fakt buzerant.

12:05 - Volal ten strup vedoucí, že ten chodník dneska za každou cenu musíme stihnout. No já myslel, že mi z toho praskne čůrák. Brigádník se rozbrečel, tak dostal po čuni. Takovýhle přiteplený fajnovky, co jim vibrátor čouhá z prdele, takový tady nemáme rádi.

13:30 - Už zase přišel ten vyplandanej šourek, co bydlí nahoře nad náma s nemocnou ženou, že se opravdu máme ztišit. Dokonce dotáhl tu svoji nemocnou prošlou rašpli po datu spotřeby a prej, ať zakašle. Ženská zakašlala jako Bartoška po první ranní kávě a prvním ranním kartonu Startek, aby nám asi jakože ukázala, jak moc je nemocná. Tohle mě fakt nedojímá. Poslal jsem ty dva pohřby do prdele, že tady musíme makat jak černý a jestli se jim to nelíbí, tak ať si stěžujou na městě. Ztichli a vysmahli. Takhle se na ně musí.

15:00 - No, ty vole, my to snad dáme. Fero se do toho opřel jako Kalousek do Babiše a láme už sedmýho lahváče. Je to dříč ten chlap. Brigádník pod pohrůžkou zmrzačení švihá jednu dlažebku za druhou jako hovno na rákosce a já taky hákuju, co to jde. Ještě posledních pár metrů a hotovo.

16:00 - Fero se poblil a usnul, takže jsme v prdeli. Ten pakistánskej kozomrd, nebo odkud ta jeho zasraná rasa vlastně pochází, ten finiš úplně zazdil. Ještě, že brigádník už tahá celkem slušne. Vycvičil jsem si ho. Pobrekává u toho sice jako když šestnáctce kroutíte lajdákama a stěžuje si, že to je šikana tohle, ale to se mýlí. To není šikana. To je kurva život.

17:30 - Takže jsme to stihli. Svině svinutá, vedoucí, si chodník převzal a vypadal spokojeně. Kdyby mohl, tak by vrtěl ocáskem.

Brigádník má dost a kulhá domů jako natržená kurva. Ten zítra už nepřijde. Dneska padla. Vzbudil jsem Fera a jdeme do hospody na pár chlazených. Život není přeci jen o práci.

Deníček moderního exekutora

22. března 2016 v 11:46
Exekutoři se příliš netěší všeobecné vážnosti. Dokonce by se dalo říci, že lidé je nemají rádi. Jsou společensky pasování do role bezpáteřních sviní, které ničí lidské životy.
Přitom jsou to lidé, jako my. Lidé, kteří ve svém životě kousíček toho štěstí, lásky a pohlazení. Pojďme se podívat na deníček jednoho z nich.

7:30 - Tak jsem vstal. Moc jsem se nevyspal, jelikož na mě žena celou noc bučela.

7:40 - Posnídal jsem připálený toast a zkaženou šunku. Když jsem snídani reklamoval u ženy, tak mi oznámila, že jsem lidský odpad a nic lepšího si nezasloužím.

7:45 - Zašel jsem si do koupelny, kde jsem se minul s dcerou. Ta na mě zabučela, ukázala mi vztyčený prostředníček, řekla mi, že se za mě stydí, dupla mi na nohu a šla do svého pokoje. Takové klasické rodinné ráno.

7:48 - Čištění zubů už není, co bývalo. Možná na tom nese kousek viny i skutečnost, že mi žena z kartáčků ustříhává štětinky, neboť jsem podle ní zlý člověk a na štětinky na svém kartáčku nemám nárok. Jakmile jsem si pahýlem vyčistil zuby (zubní pastu přede mnou manželka schovává), byl jsem v koupelně hotov.

8:05 - Na záchodě jsem si to taktéž moc neužil. Když jsem mocně finišoval a chystal se utřít, otevřela dcera dveře, sebrala z držátka toaletní papír a hodila po mě kus kartonu. Prý ať trpím, jako ti lidé, kterým ničím životy.

8:15 - Jsem na cestě do práce. Jako každé ráno, mám u auta propíchané gumy, takže musím jet taxíkem.

8:30 - Taxikář mě vysadil za městem, plivl na mě a odjel. Zase pořád dokola ta samá chyba. Nesmím říkat lidem, že jsem exekutor.

8:35 - Volala mi moje máma, aby mi řekla, že lituje, že jsem se narodil. Pak se zeptala, jak se má manželka a dcera a jestli dorazíme na Boží hod na oběd. Bude kachna a pro mě suché pečivo a trochu jedu na krysy.

9:00 - Tak jsem konečně v práci. Od vrátného dole u vchodu jsem dostal každodenního lepáka a asistentka mi naschvál vylila vařící kafe do klína. Od desíti mám v terénu exekuci.

10:00 - Jsem na místě. Spolu s policií mířím do bytu. Venku už nervózně přešlapují stěhováci.

10:01 - Před vchodem do bytu, kde provádíme exekuci stojí chlap a mává sekerou. Je okamžitě zpacifikován policií, takže můžu v klidu vejít.

10:05 - V bytě hystericky pláče žena, která houpe v náručí asi tříleté dítě. Muž se sekerou se již uklidnil a prohlašuje, že bude spolupracovat.

10:10 - Stěhováci začali odnášet nábytek. Žena pláče ještě víc a muž se vrhá k oknu a prohlašuje, že skočí. Nikoho to moc nezajímá.

10:12 - Muž stále vyhrožuje, že skočí. Když jsem mu řekl, ať teda skočí a neotravuje, že se tady snažím pracovat, zahanbeně odešel brečet do koupelny do umyvadla.

10:13 - Stěhováci odnesli umyvadlo. Muž z koupelny vyhrožuje, že se oběsí. Poradím mu, ať to udělá.

10:15 - Stěhováci odmítli odnést dítěti hračky, protože prý mají svědomí. Pakáž jedna. Musel jsem je tedy všechny odnést sám. Pořádek musí být.

10:20 - Když jsem nesl do stěhovací dodávky balík dudáků a fotografií z porodu, jeden ze stěhováku mi podrazil nohy a plivl mi na záda. Podle něho jsem zmetek.

10:25 - Když jsem se snažil exekučně zabavit ženě to malé dítě, začali mi vyhrožovat i službu konající policisté. Po dlouhé diskusi jsem nakonec ukázal svou vlídnou tvář. Přeci jenom nejsem z kamene. Dítě jsem ženě nechal, muži zabavil provaz, na kterém se hodlal oběsit a při odchodu ještě vyrval ze stěn všechny dráty a kabely. Ty půjdou rovněž do dražby.
Zanechal jsem tedy mladou rodinu s malým dítětem v prázdném bytě bez dveří (dveře jsem rovněž nechal zabavit). Plovoucí podlahu jsem jim tam ale nechal. Taková já jsem formát.

12:30 - Do kanclu jsem musel jít pěšky, neboť jak policisté, tak stěhováci mě odmítli svést, neboť jsem lidské dno.

14:00 - Během papírování vniknul ke mně do kanceláře kněz s krucifixem a začal ze mě vymýtat ďábla. Proklepl jsem si ho v Solusu a oznámil mu, že za týden jsem u něho v kostele, jak na koni a zabavím mu všechno včetně ministranta.

17:00 - Mám po šichtě. Jdu domů. Cestou z kanceláře mě ještě uklízečka přetáhla koštětem přes záda a polila mě špinavou teplou vodou. Jak jsem celý mokrý a domlácený odcházel, ještě na mě křikla, že shořím v pekle.

17:30 - Už se blížím domů. Ještě překontroluju auto před barákem a pak půjdu za mou milovanou rodinou.

17:35 - Auto hoří, takže je všechno v pořádku.

17:40 - Zapomněl jsem si klíče, takže se nemám jak dostat do baráku. Normálně bych zazvonil, ale náš zvonek někdo vypáčil a pravděpodobně do vzniklé díry ještě namočil. Normálně bych zavolal manželce, aby mi šla dolů otevřít, ale nemám mobil. Dříve jsem ho měl, ale pořád mi někdo volal a vyhrožoval smrtí, tak jsem ho zrušil. Na druhou stranu, manželka by mi stejně neotevřela.

18:30 - Nedaří se mi dostat do baráku. Sice tu už prošlo celkem dost sousedů, kteří šli dovnitř nebo ven, ale ti mi vždycky zavřeli dveře před nosem.

18:40 - Jsem lišák. Do baráku jsem se dostal okénkem do sklepa. Dojel jsem výtahem do patra, kde bydlím, setřel jsem z vchodových dveří nápis "Hajzle jeden", zazvonil a schoval se. Kdyby mě manželka viděla v kukátku, tak by mi neotevřela. Mám to vymakaný.

19:00 - K večeři byla zkažená šunka, co zbyla od snídaně a jako sladký dezert mi manželka polila sako červenou barvou, která měla symbolizovat tu domnělou krev na mých rukách.

20:00 - Po večeři se stavil soused, aby mi dal facku a pak jsem zasedl k televizi.

20:01 - Manželka v celém bytě vyhodila pojistky, abych se nemohl dívat na televizi, takže je nejvyšší čas jít spát.

20:30 - Ulehám znaveně do postele, kde nacházím volně pohozené střepy. Povlečení mám napuštěné močůvkou a až usnu, tak o mě manželka bude típat cigarety. I tak ale mám pocit dobře odvedené práce. Být exekutorem, to je výsada. Lidé to možná teď nevidí, ale jednou mou práci ocení.

Deníček úzkostlivé moderní matky

7. března 2016 v 11:04
Matka je prostě matka. Hnána hormony, mateřským pudem i láskou k potomkovi se snaží, co ji síly stačí, aby svému dítěti zajistila jen to nejlepší.

7:00 - Honzíček ještě spinká. To je nezvyklé. Aby mu tak něco bylo. Aby třeba neměl nějaký problém. Třeba se ve spánku udusil. Musím ho jít zkontrolovat.

7:05 - Tak Honzíček je v pořádku. Hezky hajá v postýlce. Je tak roztomilý.

7:20 - Musela jsem Honzíčka vzbudit, abychom nezaspali. Přeci jenom máme nějaké povinnosti. Honzíček byl nevrlý a ospalý. Je tak roztomilý, když po probuzení žvatlá a hartusí. Ještě v postýlce jsem si ho vyfotila a fotku hezky za tepla na fejsbůk. Za deset minut už mám tři lajky. To je slušný.

7:30 - Udělala jsem Honzíčkovi snídani a poslala ho vykakat. Nabídla jsem mu nočník, ale on už to je pašák, takže zvládne už dospělácký záchod.

7:40 - Když se vykakal, poslala jsem ho do kuchyně se napapat. Mezi tím jsem se zašla podívat na záchod, jak se mu dařilo. Honzíček neumí spláchnout, takže splachuju já a navíc jeho kokýnka kontroluju, jestli má zažívání v pořádku a nebo nemá červíky.

7:41 - Všechno je v pořádku. S pocitem pýchy a spokojenosti splachuju.

7:45 - Připravila jsem Honzíčkovi oblečení na postel. Honzíček je šikovný. Zvládne se už obléknout sám. Když se oblékal, bylo to tak roztomilé, že jsem ho vyfotila a polonahé fotky opět dala na fejsbůk. Do pěti minut mi přišel komentář od mého známého, že super a jestli tam můžu postnout další fotky polonahého Honzíčka. Je to drahoušek ten můj známý.

7:55 - Honzíček je vypravený. Svačinu jsem mu dala do baťůžku. Dneska máme naspěch, protože jsme ten spánek protáhli, takže mu botičky obouvám já a jdu ho vyprovodit na autobus.

8:10 - Autobus přijel a Honzíček do něho nastupuje. To vždycky trnu, aby se mu něco nestalo. Já s ním jet nemůžu, protože musím ještě doma něco dělat, ale domluvila jsem se s řidičem, že na něho dohlédne. Jsem ale domluvená s Miladou, která Honzíčka vyzvedne, až dorazí k nim na zastávku.

8:15 - Volám Miladě, jestli Honzíček už přijel. Ta mi potvrdila, že autobus má přijet až za deset minut.

8:18 - Volám Miladě, jestli autobus s Honzíčkem náhodou nepřijel dřív. Prý ne.

8:20 - Volám Miladě, jak to vypadá. Milada tvrdí, že pořád nic.

8:22 - Volám Miladě. Milada mi to típla. Volám Honzíčkovi. Ten mi to taky típnul. Chudák chlapeček to asi s mobilem ještě moc neumí.

8:23 - Milada mi to nebere. Honzíček mi to nebere. Nepřála bych nikomu tohle zažít. Mohlo se stát cokoliv. Hrůza pomyslet. Volám policii.

8:25 - Na policii mi řekli, že to kontrolovali a že žádný autobus nehlásí bouračku. Stejně jako včera a předevčírem, když jsem volala. Doporučili mi, ať už jim nevolám.

8:27 - Milada volá. Honzíček dorazil. To mi spadl kámen ze srdce.

17:30 - Honzíček je doma a hraje si v pokojíčku. Přišel můj manžel. To bude zase zle. Musím přiznat, že manžel s Honzíčkem nemá úplně nejlepší vztahy.

18:00 - Jak jsem si myslela. Manžel zašel do pokojíčku za Honzíčkem a co myslíte? Místo toho, aby si spolu hráli a nebo mu něco přečetl, tak na něj křičel, že tam má bordel a že se jenom fláká. To jsem tam naběhla, v rychlosti uklidila, dala Honzíkovi pusu na čelíčko a manžela hnala pryč z pokojíčku.

20:00 - Honzík se napapal a teď je ve sprše. Připravila jsem mu tam hračky a poslala manžela, ať ho chodí kontrolovat, jestli je v pořádku. Ten sice protestoval a nařkl mě, že už to přeháním, ale já vím, co je pro mé dítě nejlepší.

21:00 - Honzíkovi jsem nahřála peřinky na topení, aby mu bylo v noci teplo a poslal ho spinkat. To byl zase náročný den. My matky se nikdy nezastavíme. Ale za nic bych neměnila.

Deníček Honzíčka

7:20 - Matka mě vzbudila. Stála nad postelí, zpívala a fotila mě. Ta ženská je pošahaná.

7:40 - Byl jsem na velký a když bylo po všem, naběhla tam ta moje šílená matka se zkumavkama a lakmusovým papírkem, aby mi prozkoumala hovno. No, když ji to baví.

7:45 - Oblíkám se a matka na mě kouká a fotí si mě. To nebude asi normální.

8:10 - Na autobus šla zase se mnou a pak mi volala. Určitě chtěla vědět, jestli jsem dojel. Já ti to ale nebral.

18:00 - Normálka jsem byl ve svým pokoji, hleděl si svého, když dorazil fotr a zase na mě začal štěkat. Prý ať se nad sebou zamyslím.

21:00 - Matka mě normálně poslala spát. Ty vole, je mi třicet let a matka mě v devět pošle spát. Navíc mi nahřála peřiny, takže se pod nima nedá spát. Pořád mě fotí a dává ty fotky na facebook. V práci ze mě pak mají kolegové akorát tak prdel. Fotr na mě pořád řve, ať si konečně najdu vlastní byt, matka mě vodí na autobus, kterým jezdím do práce a z autobusu mě vyzvedává ta senilní kráva Milada. Co je tohle za život? Dneska mi dokonce fotr lezl do sprchy, že mě má prý zkontrolovat. Kde to jsme? Jestli to takhle půjde dál, tak se fakt odstěhuju. Do pětatřiceti to tu takhle nevydržím.