Deníček moderní feministky

22. února 2016 v 17:49
I feministky jsou lidé. Sice je nikdo nemá rád a nebere je vážně, ale je potřeba si uvědomit, že mají své malé sny a životní cíle.
Jak vypadá takový běžný den feministky?

7:30 - Tak jsem vstala, oblékla si slipy, kalhoty a košili a jdu si vyčistit zuby.

7:35 - Stojím v koupelně před zrcadlem a přemýšlím, co s tím knírkem. Samozřejmě, že si ho nehodlám oholit, protože to je přesně to, kam mě chce společnost dostat. Být jenom objektem k očumování perverzních chlípníků a svázaná konvencemi. Docela mě to šimrá pod nosem, když se směju, ale já se nesměju tak často, takže to zase tak nevadí. Ne. Ani si ho nezastřihnu. To by si ti mocipánové přáli. Já jsem emancipovaná. Já budu mít knírek.

7:40 - Za pomoci trychtýřku jsem se vymočila ve stoje. Teď jenom vytřít pochcanou podlahu a můžu jít do práce.

7:50 - Pan Kadeřábek, asi stoletý důchodce, mě ve výtahu cestou dolů nazval kočkou a usmál se na mě. Budu ho žalovat za sexuální harašení. Oznámila jsem mu, že já nejsem žádný objekt jeho úchylných choutek a stříkla mu přepřák do ksichtu.

10:00 - Konečně jedu do práce. Dvě hodiny jsem čekala na zastávce na autobus, který řídí žena, abych tím vyjádřila nesouhlas s mužskou nadvládou. Při nastupování jsem šla za řidičkou, poplácala ji po zádech a povzbudila slovy: "Jsem s tebou sestro". Řidička mě seřvala, že za jízdy se na řidiče nemluví a zdržuju ostatní, kteří si u ní chtějí koupit lístek. Soukolí mužského světa ji už patrně semlelo.

10:20 - Jsem v práci. Nezisková organizace "Genderově rovný kousek štěstí pro každou", kde pracuju, je moje oáza klidu a pohody. Holky z práce jsou bezva. Miladě je padesát a je pořád panna. Všichni ji obdivujeme. Já jsem bohužel ještě nedokázala v sobě zadupat svůj chtíč a proto občas muže potřebuju. Pouze ale na sex, abych uspokojila své potřeby. Představa nějakého vztahu je mi naprosto vzdálená.

10:30 - Do práce přišla pošta. Místo naší obvyklé pošťačky Jarmily, se kterou jsme si vždycky povídaly, přišel nějaký muž - pošťák. Prý je Jarmila nemocná, tak za ní zaskakuje. Milada ho střelila vzduchovkou do lýtka hnedka ve dveřích a když utíkal, všechny jsme na něj křičely, že bere ženám práci.

11:00 - Jde se pracovat. Máme toho hodně, protože boj za emancipaci nikdy nekončí. Dneska jdu na matriku s peticí na zákaz přechylování. Už máme pět podpisů. Já totiž nejsem žádná Nováková. Já jsem Novák.

12:30 - Když jsem na matrice vysvětlovala situaci, nikdo mě nebral vážně. Jeden ksindl mě dokonce oslovil "pane Nováku", za což si vysloužil přepřákem do obličeje a žalobu. Já se ale nevzdám. Poženu to vejš.

13:20 - Krátký oběd a ještě jsem si skočila do lékárny na prášky proti menstruaci. Menstruace je diskriminační a já s ní nesouhlasím. S holkama z práce plánujeme na příští měsíc demonstraci proti menstruaci a samozřejmě taktéž sepisujeme petici.

14:00 - Jelikož v práci dneska už nebylo do čeho píchnout, využila jsem časové okno k tomu, že jsem si skočila domů. Přivezou mi totiž novou ledničku.

14:40 - Ledničku mi přivezl chlap a rovnou mi, ten šovinista, nabídl, že mi ledničku odnese do bytu. Tak jsem ho seřvala, protože já jsem emancipovaná a jsem stejně tak výkonná, jako jakýkoliv jiný chlap a poslala ho pryč. Beru ledničku a jdu s ní nahoru.

15:30 - Už je to skoro hodina, ale tu stupidní ledničku, těžkou jako kráva, se mi podařilo dotáhnout jenom za vchodové dveře baráku. Jestli se nevejde do výtahu, tak se pronesu.

16:00 - Do výtahu se nevejde.

16:10 - Nevím, co mám dělat. Prosklenými dveřmi vidím před domem postávat pana Kadeřábka. Očividně o mě ví a bojí se jít dovnitř. Zavolám Miladě z práce, jestli mi pomůže.

16:30 - Milada ochotně přijela a spolu jsme ledničku táhly po schodech. Nějaký slizoun se nabídl, že nám pomůže, tak ho Milada přetáhla kabelkou a byl pokoj.

17:00 - No a pak, že to nedokážeme. Žádného muže nepotřebujeme. Dotáhly jsme ledničku ke mně do bytu samy. Je to malé vítězství. Zavolala jsem Miladě sanitku, protože si uhnala kýlu a šla zase do města. Mám rande. Mám své potřeby. Muži jsou dobří akorát na sex. A to v tom ani nejsou moc dobří. Já jsem lepší než oni. I v sexu jsem lepší, než většina mužů. Jsem na sebe hrdá.

18:30 - Rande naslepo zatím docela vychází. Pán je kultivovaný, čistý, galantní a vypadá to, že mě bere jako sobě rovnou, protože mě nechal za večeři zaplatit.

Krátká pasáž z deníčku chlapa, který byl na rande s touto feministkou:
18:00 - To je zase kšeft. Ta ženská má knírek, ve vlasech šediny a je tak celkově neupravená. Z podpaždí ji prosvítá trs chlupů i přes tři vrstvy oblečení. To je moje poslední rande naslepo.

18:30 - Co je tohle za člověka? Už půl hodině mele o tom, jak jsou ženy utlačované a jak je muži využívají. Koho to zajímá? Co má ta ženská za problém? Týhle krávě večeři rozhodně platit nebudu. Ona má chlupy i ve výstřihu?

19:00 - Tak rande skončilo. Pán, kterého jsem chtěla mít jen na sex, se mi podíval lačně do výstřihu. Tím dal jasně najevo, jaký je to ignorant a že já jsem pro něho jenom objekt jeho touhy. Vůbec mě nebral jako člověka. Jen jako cíl svých tužeb. Úplně jsem mu viděla, jak se mu protočili panenky, když mi mlsně zkouknul výstřih. Prasák. Okamžitě jsem vstala a odešla. Dneska večer to budu tedy zase jenom já a můj vibrátor Alice. Ano, dala jsem svému vibrátoru ženské jméno, protože i můj vibrátor je emancipovaný.

22:00 - Vibrátor Alice byl dneska ve formě a všechny mé choutky uspokojil. Můžu tedy jít spát. Ještě jsem z dnešního vydání Vlasty vystříhala všechny obrázky mužů, pomodlila jsem se za smrt všem mužům a šla spát. Mám pocit, že se to dneska hodně pohnulo a že jsem k tomu vítězství nad mužským pokolení zase o trochu blíž.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 myší královna myší královna | Web | 29. února 2016 v 10:24 | Reagovat

"...všechny jsme na něj křičeli..." To měkké i je taky projev emancipace, nebo prostě překlep?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama