Únor 2016

Deníček moderní snažilky

29. února 2016 v 9:45
Jsou ženy, které se snaží otěhotnět. A pak tu jsou ženy, které se rovněž snaží otěhotnět, ale které to berou až moc vážně, jsou infantilní a na které dříve či později někdo hodí síť a zavře je do vypolstrované místnosti.
Tyto ženy samy sebe nazývají "snažilky" a nemají to vůbec lehké.

Pondělí - Tuším, že dneska mám extrémně plodný den, což mi potvrdily i holky z mimibazaru, kam jsem jim poslal čerstvou fotku své pochvy. Alice24 mi na mimibazaru potvrdila, že takhle přesně vypadá pochva připravená na početí a Tomáš245 chtěl poslat ještě fotku mých nahých ňader a pak jednu, jak v latexovém oblečku bičíkem bičuju seniora na vodítku, aby měl prý více informací. Když jsem mu tu fotku poslala, ubezpečil mě, že jsem dnes plodná a prý, ať mu napíšu adresu, že se staví. Na to ale nemám čas. Dneska bude s manžou tuleníčko. Dneska to vyjde.

Úterý - Tak včera to nevyšlo. Manža se vrátil z práce pozdě a byl unavený. O Žádném tuleníčku nechtěl ani slyšet. Ptala jsem se holek z mimibazaru, jestli je to normální tohle, že manžel přijde unavený z práce a tam mi řekli, že se jim to taky občas stane, ale že si mám dát pozor, aby neměl milenku. Pak jsem celou noc brečela.

Každopádně dneska se cítím snad ještě plodněji než včera. Celé dopoledne jsem cvičila poševní svaly. Už dva měsíce nepracuju, takže mám čas se připravit na početí. V práci se proti mně spikli a zosnovali petici s názvem "Tu afektovanou a infantilní krávu tady nechceme", kterou podepsali úplně všichni. Mně je to jedno. Já budu mít svého mimíska.
Dneska manžu svedu.

Středa - Včera jsem manžu nesvedla. Snažila jsem se. Chodila jsem po bytě nahatá a dělala před ním dřepy. Ten mi akorát oznámil, ať uhnu, že se dívá na fotbal a já zacláním. Když jsem tam tak celá nahatá začala brečet, tak mi manža dovolil, abych mu to udělala pusou. To je první vlaštovka. Všechny semínka, která jsem z něho vysála jsem pak vyplivla do hrníčku a ten dala do ledničky. Třeba se budou hodit.

Čtvrtek - Podle mojí kartářky a holek z mimibazaru je nejvyšší čas na tuleníčko. V noci, když manža spal, tak jsem mu do klína přikládala každou hodinu mokrý vyhřátý hadřík, aby měl spermíky připravné a aktivní. Hned po probuzení jsem navrhla tuleníčko, ale manža na to neměl moc náladu. Když se šel vyčůrat, tak se ze záchodu ozval děsný ryk, načež pobíhal po bytě a křičel: "Mám na lofasu varhánky a možná i plíseň", načež se oblékl a zajel k doktorovi. Ten mokrý hadřík jsem si možná měla odpustit.

Večer, když se manža vrátil z práce, tak mě seřval, že jsem utratila další tisícovku za tu krávu kartářku a šel do hospody. Plakala jsem. Měla jsem pocit, že mi nerozumí. Jako by mu bylo jedno, že pořád ještě nemáme mimíska.

Pátek - Už začíná jít do tuhého. Podle testu jsem sice ještě pořád ovulka, ale to nebude trvat věčně. Uvařila jsem na večer výborný gulášek, aby si manža počvachtal, kolem postele rozmístila svíčky pro větší romantiku a koupila i lávovou lampu. Pustila jsem i příjemnou hudbu a celý byt provonila purpurou. Všechno je připravené na tuleníčko.

Když se manža vrátil z práce, uvítala jsem ho v sexy prádýlku hned ve dveřích. Konečně jsem u něj vzbudila touhu po mimísku, protože mě hned v předsíni čapnul za boky, opřel mě o botník a po deseti vteřinovém tuleníčku se mi udělal na záda. Pak mě plácl po zadku, zhltnul guláš a šel do hospody.

Tak konečně. Prstíkovou metodou jsem si spermíky ze zad dopravila až do děložního hrdla, lehla si na záda, zvedla nohy a okamžitě napsala holkám na mimibazaru, které už nedočkavě čekaly, že už jsem možná těhulka. To bylo slávy. To bylo radosti. Musím tu radostnou novinu zavolat ještě mamce.

Deníček moderní feministky

22. února 2016 v 17:49
I feministky jsou lidé. Sice je nikdo nemá rád a nebere je vážně, ale je potřeba si uvědomit, že mají své malé sny a životní cíle.
Jak vypadá takový běžný den feministky?

7:30 - Tak jsem vstala, oblékla si slipy, kalhoty a košili a jdu si vyčistit zuby.

7:35 - Stojím v koupelně před zrcadlem a přemýšlím, co s tím knírkem. Samozřejmě, že si ho nehodlám oholit, protože to je přesně to, kam mě chce společnost dostat. Být jenom objektem k očumování perverzních chlípníků a svázaná konvencemi. Docela mě to šimrá pod nosem, když se směju, ale já se nesměju tak často, takže to zase tak nevadí. Ne. Ani si ho nezastřihnu. To by si ti mocipánové přáli. Já jsem emancipovaná. Já budu mít knírek.

7:40 - Za pomoci trychtýřku jsem se vymočila ve stoje. Teď jenom vytřít pochcanou podlahu a můžu jít do práce.

7:50 - Pan Kadeřábek, asi stoletý důchodce, mě ve výtahu cestou dolů nazval kočkou a usmál se na mě. Budu ho žalovat za sexuální harašení. Oznámila jsem mu, že já nejsem žádný objekt jeho úchylných choutek a stříkla mu přepřák do ksichtu.

10:00 - Konečně jedu do práce. Dvě hodiny jsem čekala na zastávce na autobus, který řídí žena, abych tím vyjádřila nesouhlas s mužskou nadvládou. Při nastupování jsem šla za řidičkou, poplácala ji po zádech a povzbudila slovy: "Jsem s tebou sestro". Řidička mě seřvala, že za jízdy se na řidiče nemluví a zdržuju ostatní, kteří si u ní chtějí koupit lístek. Soukolí mužského světa ji už patrně semlelo.

10:20 - Jsem v práci. Nezisková organizace "Genderově rovný kousek štěstí pro každou", kde pracuju, je moje oáza klidu a pohody. Holky z práce jsou bezva. Miladě je padesát a je pořád panna. Všichni ji obdivujeme. Já jsem bohužel ještě nedokázala v sobě zadupat svůj chtíč a proto občas muže potřebuju. Pouze ale na sex, abych uspokojila své potřeby. Představa nějakého vztahu je mi naprosto vzdálená.

10:30 - Do práce přišla pošta. Místo naší obvyklé pošťačky Jarmily, se kterou jsme si vždycky povídaly, přišel nějaký muž - pošťák. Prý je Jarmila nemocná, tak za ní zaskakuje. Milada ho střelila vzduchovkou do lýtka hnedka ve dveřích a když utíkal, všechny jsme na něj křičely, že bere ženám práci.

11:00 - Jde se pracovat. Máme toho hodně, protože boj za emancipaci nikdy nekončí. Dneska jdu na matriku s peticí na zákaz přechylování. Už máme pět podpisů. Já totiž nejsem žádná Nováková. Já jsem Novák.

12:30 - Když jsem na matrice vysvětlovala situaci, nikdo mě nebral vážně. Jeden ksindl mě dokonce oslovil "pane Nováku", za což si vysloužil přepřákem do obličeje a žalobu. Já se ale nevzdám. Poženu to vejš.

13:20 - Krátký oběd a ještě jsem si skočila do lékárny na prášky proti menstruaci. Menstruace je diskriminační a já s ní nesouhlasím. S holkama z práce plánujeme na příští měsíc demonstraci proti menstruaci a samozřejmě taktéž sepisujeme petici.

14:00 - Jelikož v práci dneska už nebylo do čeho píchnout, využila jsem časové okno k tomu, že jsem si skočila domů. Přivezou mi totiž novou ledničku.

14:40 - Ledničku mi přivezl chlap a rovnou mi, ten šovinista, nabídl, že mi ledničku odnese do bytu. Tak jsem ho seřvala, protože já jsem emancipovaná a jsem stejně tak výkonná, jako jakýkoliv jiný chlap a poslala ho pryč. Beru ledničku a jdu s ní nahoru.

15:30 - Už je to skoro hodina, ale tu stupidní ledničku, těžkou jako kráva, se mi podařilo dotáhnout jenom za vchodové dveře baráku. Jestli se nevejde do výtahu, tak se pronesu.

16:00 - Do výtahu se nevejde.

16:10 - Nevím, co mám dělat. Prosklenými dveřmi vidím před domem postávat pana Kadeřábka. Očividně o mě ví a bojí se jít dovnitř. Zavolám Miladě z práce, jestli mi pomůže.

16:30 - Milada ochotně přijela a spolu jsme ledničku táhly po schodech. Nějaký slizoun se nabídl, že nám pomůže, tak ho Milada přetáhla kabelkou a byl pokoj.

17:00 - No a pak, že to nedokážeme. Žádného muže nepotřebujeme. Dotáhly jsme ledničku ke mně do bytu samy. Je to malé vítězství. Zavolala jsem Miladě sanitku, protože si uhnala kýlu a šla zase do města. Mám rande. Mám své potřeby. Muži jsou dobří akorát na sex. A to v tom ani nejsou moc dobří. Já jsem lepší než oni. I v sexu jsem lepší, než většina mužů. Jsem na sebe hrdá.

18:30 - Rande naslepo zatím docela vychází. Pán je kultivovaný, čistý, galantní a vypadá to, že mě bere jako sobě rovnou, protože mě nechal za večeři zaplatit.

Krátká pasáž z deníčku chlapa, který byl na rande s touto feministkou:
18:00 - To je zase kšeft. Ta ženská má knírek, ve vlasech šediny a je tak celkově neupravená. Z podpaždí ji prosvítá trs chlupů i přes tři vrstvy oblečení. To je moje poslední rande naslepo.

18:30 - Co je tohle za člověka? Už půl hodině mele o tom, jak jsou ženy utlačované a jak je muži využívají. Koho to zajímá? Co má ta ženská za problém? Týhle krávě večeři rozhodně platit nebudu. Ona má chlupy i ve výstřihu?

19:00 - Tak rande skončilo. Pán, kterého jsem chtěla mít jen na sex, se mi podíval lačně do výstřihu. Tím dal jasně najevo, jaký je to ignorant a že já jsem pro něho jenom objekt jeho touhy. Vůbec mě nebral jako člověka. Jen jako cíl svých tužeb. Úplně jsem mu viděla, jak se mu protočili panenky, když mi mlsně zkouknul výstřih. Prasák. Okamžitě jsem vstala a odešla. Dneska večer to budu tedy zase jenom já a můj vibrátor Alice. Ano, dala jsem svému vibrátoru ženské jméno, protože i můj vibrátor je emancipovaný.

22:00 - Vibrátor Alice byl dneska ve formě a všechny mé choutky uspokojil. Můžu tedy jít spát. Ještě jsem z dnešního vydání Vlasty vystříhala všechny obrázky mužů, pomodlila jsem se za smrt všem mužům a šla spát. Mám pocit, že se to dneska hodně pohnulo a že jsem k tomu vítězství nad mužským pokolení zase o trochu blíž.

Deníček moderního člověka, který trpí zácpou

15. února 2016 v 9:32
Zácpa není nic, čím bychom se na potkání chlubili. Povětšinou je to takové naše malé tajné trápení stejně jako například hemoroidy a nebo genitální bradavice.
Není však nasnadě před zácpou zavírat oči. Zácpa tu byla, je a bude. Pojďme se podívat na zápisky z deníčku jednoho chudáka, který se zácpou statečně bojoval.
8:00 - Už je to týden. Týden, co jsem nebyl na velký. Bolí mě břicho, bolí mě hlava a nemůžu nic. Jsem rád, že jsem rád. Pokaždý, když jdu na záchod, čeká tam na mě jenom jedno velké zklamání. Dneska to ale zlomím. Narval jsem se projímadlem, takže to by bylo, aby nebylo. Jdu na to. Usedám na záchod. Dneska to půjde. Cítím to.

8:05 - Pořád nic. Sedím tu, tlačím jak o život bez výsledku. Zkusím víc zatlačit.

8:07 - Zatlačil jsem natolik mohutně, že mi praskla žilka v oku. To je zatím všechno, co se tu událo.

8:09 - Začínám se potit. Rukama křečovitě svírám záchodové prkénko a tlačím vším, čím jde. Mám pocit, že ještě chvilku a prorvu se okrajem mísy dovnitř záchodu.

8:12 - Chodidla mám v agónii zaťaty v pěst a nehty na rukou ryju do stěn kolem sebe. Začínám nahlas vzdychat.

8:13 - Jsem zbrocený potem. V tlačení nepolevuju. Mé hlasité vzdychání plynule přešlo do fistule a nejsem daleko od toho, abych začal jódlovat.

8:14 - Už jódluju.

8:15 - Ze záchodu se ozvalo žbluňknutí. Vypadalo to slibně, ale bohužel to byla jen mohutná krůpěj potu, která mi stekla z krku přes záda až po mezipůlčí, přičemž cestou nabrala několik litrů kapek studeného potu z přilehlých oblastí.

8:17 - Nevím, kolik bolesti a zmaru může člověk snést. Pokoušejí se o mě mdloby a začínám mít halucinace. Z toho mohutného tlačení jsem začal krvácet z nosu.

8:19 - Pokud existuje Bůh, tak tady není. Jsem na pokraji sil. Hlavu mám odevzdaně opřenou zeď a nohy mi jen tak volně visí z mísy. Necítím je. Odumřely. V tlačení však nepolevuju. Už jsem pro to obětoval příliš, než abych to teď vzdal.

8:21 - Nejsem si jistý, jestli jsem ještě naživu. Pohybuju se někde na pokraji života a smrti. Už jsem dokonce viděl v dálce i bílé světlo, ale nešel jsem tam. Teď ne. Možná potom. Teď tu mám něco rozdělaného.

8:23 - Začal jsem ze záchodu křičet o pomoc. Vůbec nevím proč. Byl to instinkt. Pokud se člověk cítí ohrožen, jedná pudově. Vzhledem k tomu, že bydlím sám, nikdo mi stejně nepomůže. Zůstalo to všechno na mě.

8:24 - Pokusil jsem se z posledních sil o závěrečné životní zatlačení. Něco mi v břiše zapraskalo a věci se daly do pohybu. Je to velká sláva. Velký úspěch.

8:25 - Pokud bych využil porodnický termín, tak můžu tvrdit, že už lze vidět hlavičku.

8:26 - Kristova noho. Je to mnohem větší, než jsem čekal. A hlavně širší.

8:27 - Možná jsem vyhrál bitvu, ale válku zřejmě prohraju. To není v lidských silách dostat to ze mě. Vždyť se to tam nemůže vůbec vejít. Potřeboval bych nastřihnout.

8:30 - Byl jsem dvakrát u porodu. Viděl jsem tu spoušť. Viděl jsem, jak se hlava velikosti pomela dere otvorem velikosti limetky. Viděl jsem rodičku v bolestech nadávat a omdlévat. To všechno není nic proti tomu, co se tu právě odehrává.

8:33 - Mám hlavu zarytou do klína a v poloze plodu se držím zespod za stehna. Kontrakce se ozývají pravidelně každou půl minutu a já už nevím, jestli mám dostatek sil všechno ven dovytlačit.

8:40 - Je po všem. Ležím na zemi vedle mísy a pláču štěstím i vyčerpáním. Dokázal jsem to. Jsem na sebe hrdý. Bylo to strašný. Až si příště dám zase na nový rok předsevzetí, že zhubnu díky revoluční květákové dietě, tak to se radši zabiju.