Deníček moderního učitele na základní škole

2. listopadu 2015 v 11:00
Učitel býval kdysi vážený člověk. Těšil se velké úctě a u svých žáků míval respekt. Alespoň to tedy tak vypadalo. Jak jsou na tom učitelé dnes? Jsou stále váženými lidmi a mají u svých žáků respekt?

7:30 - Právě jsem dorazil do školy. Přijel jsem na kole, jelikož nemám peníze na autobus. To mi ale vůbec nevadí, jelikož za prvé šetřím přírodu a za druhé, udržuju si svou fyzickou kondici. Akorát je škoda, že to mám do školy dvacet kilometrů, takže musím vstávat už ve čtyři ráno. Nevadí.

Kolo jsem si zamknul třemi zámky do stojanu před školu, odšrouboval jsem si z něho sedadlo a vzal si ho s sebou, protože minulý týden mi nějaký rozverný žák na sedátko nakreslil fixou vagínu a s úsměvem jsem vyrazil do sborovny.

7:45 - Ve sborovně panuje ponurá nálada. Za chvilku to propukne. Kolegyně Molnárová se právě vyzvracela do odpadkového koše a celá se třese. Za chvíli ji totiž čeká Matematika v 9.B, kde není ani jedna dívka. Holt, kantořina není pro každého.

7:55 - Tak za chvilku mi to začíná. Projel jsem si nějaké poznámky, doopravil testy a začínám se těšit. Dneska mám dějepis, jednou rodinnou výchovu a Češtinu. Po škole jsem pro zájemce zorganizoval exkurzi do galerie, kde probíhá výstava barokních obrazů. Jistě bude velký zájem.

8:00 - Konečně. Ten opojný zvuk zvonění. Natěšeně vcházím do 8.A na hodinu dějepisu. Studenti. Dneska budou odevzdávat referáty. Předávat vědomosti do těch mladých lačných hlav, to mě neskutečně naplňuje. Věřím, že referáty se dnes vyvedou.

8:10 - Velké zklamání. Půlka žáků na referáty zapomněla. Žák Kolář mi prozradil, že ať si ten referát strčím do prdele (to jsou jeho slova), tak jsem ho ústně napomenul. Přísnost musí občas být. Žák Kolář sice po mě následně hodil houbu na tabuli, ale bylo na něm vidět, že ho mé napomenutí zasáhlo, neboť hod houby postrádal jeho obvyklou razanci.

8:20 - Ani studenti, kteří referát skutečně napsali a odevzdali, mě příliš nepotěšili. Z nějakého důvodu se na všech referátech objevil dole v rohu nápis: "www.referaty.cz". Začínám mít podezření, že studenti neleželi celou noc v knihách a dané téma samostatně příliš nenastudovali.

8:30 - Zrovna uprostřed výkladu o Husitství z ničeho nic vstala Němečková a oznámila mi, že si jde ven zakouřit, že je to nuda. To se mě dotklo. Začal jsem pištět, zvedl jsem výhružně ukazováček a prozradil jsem Němečkové, že Husitství je důležitou a zajímavou součástí našich dějin a navíc, že ve čtrnácti se nekouří. Naběhla mi žilka na krku, načež se zvedly ještě Burianová s Horákovou, že jdou kořit rovněž. Výhružně jsem bouchnul do stolu a dožadoval se od dotyčných žákovských knížek, kam bych jim napařil poznámku. Oznámily mi, že žádnou knížku nemají a šly si ven si zakouřit.

8:45 - Zvoní. Konec Dějepisu. Ty tři studentky se ještě nevrátily a už se patrně nevrátí. Jejich chyba. Dějepis je zajímavý.

9:00 - Mám trochu volna, tak jsem si chtěl nastudovat nějaký materiál na další hodinu, kdy mám v rámci rodinné výchovy v 9.C sexuální výchovu, ale vyrušila mě matka mého studenta, která mi přišla vyčinit, že její syn dostal z testu z dějepisu pětku. Vysvětlil jsem paní, že podle jejího syna byl Karel IV. vysoký důstojník gestapa, který nechal popravit 27 českých pánů. Paní mi sebrala vítr z plachet, když mi řekla: "A nebyl?" To jsem se ještě pokusil ji vysvětlit, že opravdu nebyl. Následně mi paní řekla, že podle ní byl a že pro své tvrzení nemám žádný důkaz, takže je to tvrzení proti tvrzení a prý jsem si na jejího syna zasedl, takže si půjde stěžovat.

9:55 - Skoro hodinu jsou s tou slepicí řešil Karla IV., takže jsem se nestihl dostatečně připravit na sexuální výchovu v 9.C.

10:45 - Sexuální výchova v 9.C byla velmi podnětná. Dozvěděl jsem se řadu nových věcí. Bylo to velmi příjemné a studenti mi vysvětlili řadu věcí, které jsem vůbec nevěděl. Pohodový průběh výuky bohužel narušila žákyně Morávková, které během výkladu praskla plodová voda, takže musela být přepravena do porodnice. Jinak to bylo milé. Sice jsem byl ve třídě patrně jediný panic, ale žáci měli pochopení.

11:05 - Výuka českého jazyka v 9.A neprobíhá podle mých představ. Žáci vyrušují, nedávají pozor a jsem přesvědčen o tom, že žák Kalivoda požil narkotika, neboť má rozšířené zornice, rudé bělmo a schoulen v rohu do klubíčka vykřikuje, že po něm jdou a že jsou všude.

11:15 - Přišel čas na referáty ze čtenářských deníků. Nabyl jsem dojmu, že studenti jsou lační po kultuře a mají přehled, proto jsem jim dal při výběru knížek volnou ruku.

11:20 - Žák Novotný měl referát z kuchařky Ládi Hrušky. To je vrchol ignorantství. Ihned jsem mu napařil pětku, načež mi Novotný začal vyhrožovat tím, že jeho otec je bohatý a že sponzoruje školní fotbalový klub, tím pádem mě může nechat vyhodit.

11:25 - Konečně. Můj oblíbený žák Petr Koutný přednesl svůj referát o Janu Nerudovi, konkrétně o knížce Povídky malostranské. Je hezké, že dnešní mládež ještě neztratila vkus. Žák Koutný samozřejmě dostal jedničku, a hezky jsem ho pochválil před celou třídou.

11:26 - Žák Koutný cestou od tabule do své lavice dostal od spolužáků několik lepáků a ve finále mu žák Kroužel podrazil nohy a plivnul na něho. Jsem z toho smutný.

11:30 - Snažil jsem se zachránit hodinu tím, že jsem vyzval žáky, aby přednesli nějakou báseň. Žák Koutný se o to pokusil, leč při první slabice svého přednesu dostal lahví do zátylku a za sborového bučení celé třídy si opět sednul. Následně žák Kroužel vstal a přednesl text od kapely Kabát - "Když se u nás chlapi poperou", kterou zakončil sprostou anekdotou. Situaci nezachránila ani žákyně Poláková, která se vytasila s textem písně Justin Biebara. Je to banda debilů.

12:00 - Oběd. Dnešní výuka pro mě končí. K obědu máme standartní hnědou omáčku (včera byla červená a zítra bude zelená. Oni ji akorát změní barvu a nazvou to jinak) s kouskem seschlého masa a převařené těstoviny. Řepový kompot s hráškem můj gurmánský zážitek moc nevylepšil. Ale není třeba klesat na mysli. Za půl hodiny máme sraz před školou s žáky, kteří chtějí jít na exkurzi do galerie na výstavu barokních obrazů.

12:40 - Na sraz nikdo nepřišel. Zatím. Jistě se začnou trousit postupně a pomalu.

13:10 - Kašlu na ně na ignoranty. Na sraz před školu do galerie nepřišel nikdo. Mládež upadá. Je to smutné. To za nás nebylo.

13:20 - Tak to je vrchol. Někdo mi vypustil duše u kola a na rám pověsil na papíře papír s nápisem: "panic". Mé rozhořčení nezná mezí. Teď musím těch dvacet kilometrů jít pěšky a kolo vést vedle mě. Spratci to jsou. Spratci.

13:40 - Smutně vedu kolo. Mám před sebou ještě 19 kilometrů a zatímco míjím strom, ke kterému je přivázaný žák Koutný a jeho spolužáci ho mažou blátem, přemýšlím, jestli to učitelování má ještě cenu. Za chvilku se však znovu vzpamatuju a tuto myšlenku zapudím. Ne, já to s nimi nevzdám. Nikdy. Já se od nich zlomit nenechám. Já je to všechno naučím i proti jejich vůli. Budu je učit, dokud nepadnu.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama